Musím zde vzpomenout příhodu, která se mi stala. Našel jsem kontakt na designera Václava Krále, s jehož prvními kresbami nádherných formulí jsme se jako kluk setkával v časopisu Automobil Revue a nikdy mne nenapadlo, že tak slavná osobnost bude se mnou spolupracovat. Kontakt jsem sehnal díky mé lektorské činnosti na ČVUT. Na první schůzku jsme šel v šatech s kravatou , kterou jsem si koupil v Maranellu, abych byl " stylový " , v klopě odznak Ferrari a zadek stažený jako malý kluk.
Setkali jsme se v aule ČVUT, podali si ruce já koupil dvě kafe v automatu a sedli jsme si ke stolku jako dva studenti. Rozstřeseným hlasem jsem šel hned k věci, seznámil jsem pana Krále s celým projektem, byl prvním koho jsem oslovil . Vše si tenkrát vyslechl a po chvilce mlčení povídá: "Víte já tohle fakt nedělám abych kreslil na vaše stránky". Už jsem věděl, že je to blbě a že budu muset celý projekt pochovat, neboť jsem potřeboval doslova a do písmene známou osobnost a přitom člověka, jehož kresby jsem obdivoval už jako kluk. Měl jsem tenkrát cíl získat V.Krále a pana L.Pecháčka.
Pak se na mne podíval svýma lišáckýma očima, upil z kelímku kávu, a zase povídá: " Ale pro vás to udělám". Koktal jsme slova díků a naše spolupráce začala v jeho atelieru doma v Roztokách, kam mne pozval, jeho paní udělala kafe a dali jsme se do práce. Posléze mi doporučil Borise Dacka, jako svého nejlepšího žáka a Karla Jílka, ale o tom se dočtete jinde.
Po jeho smrti, kterou jsem s rodinou dost prožíval, začal v jeho práci pokračovat jeho syn ing.Jiří Král. Naše spolurpáce trvá dodnes.
Václav Král, zemřel, čest jeho památce» Náš tým
Konstrukce formule F1
Klikněte na část, která vás zajímá
