BRM P83 H16 v provedení z roku 1967
Miroslav Sanytrák/ Václav Král | 3.11.04 | Historie F1 - vozy
V Československu byl tento vůz představen Mikem Spencem při exhibiční jízdě v přestávce mezinárodních závodů na trati Velké ceny Československa v Brně 3.září 1967. Šestnáctiválcový motor byl postaven pro třílitrovou formuli nepřeplňovaných motorů.Uspořádání bylo zvoleno H. Jednalo se o dva samostatné motory nad sebou.Na obrázku je schematický řez motorem, z něhož je jasná celková koncepce. Horní a spodní klikový hřídel byly spojeny ozubeným soukolím s přímými zuby,Výkon se odebíral od spodního hřídele. Kliková skříň byla společná.Také hlava válců, pro dva sousední bloky na každé straně, byla společná. Měla 8 spalovacích prostorů, 16 kanálů a ložiska pro uložení 4 vačkových hřídelů. Výroba motoru byla pracná a velmi drahá. Mazání sice bylo společné pro oba motory a mělo jednu odsávací pumpu. Každá strana motoru však měla vlastní chlazení a vstřikování benzínu. Vstřikovací čerpadlo Lucas bylo poháněno ozubeným řemenem od horního vačkového hřídele a vodní čerpadlo od dolního vačkového hřídele na každé straně motoru.Aby se dosáhlo požadované hmotnosti 190 kg, bylo použito elektronu na všechny odlitky, u kterých to bylo možné, a i vložky válce byly z hliníkové slitiny s chromovaným povrchem. Tento motor byl vyvinut k vyhovující spolehlivosti a dosáhl několika význačných úspěchů . Zákazem počtu válců většího něž 12 ve formuli 1 však brzy ze soutěže vypadl.
 |
 |
V roce 1966 vstoupily v platnost nové technické předpisy Formule 1. Největší změnou bylo zvýšení objemu motoru na 3000 cm3 bez kompresoru nebo 1500 cm3 s kompresorem. Přestože nové předpisy byly vyhlášeny s velkým předstihem, neměly týmy začátkem roku 1966 připraveny odpovídající moderní motory. Většina týmů řešila zvýšení objemu motoru „převrtáním“ loňských typů. Koncepce, s kterou přišli u BRM, však byla nová. Šestnáctiválcový motor se skládal ze dvou osmiválcových motorů s řadami válců rozevřenými na 180°. Šlo tedy o 2 ploché motory umístěné nad sebou a propojené čelním ozubeným soukolím. Motor měl dva klikové hřídele, osm vačkových hřídelů, 32 ventilů a 96 ventilových pružin. Protože toto uspořádání připomíná písmeno H, byl motor označen jako BRM H16. Motor svým výkonem 294 kW (400 k) byl spolu s Hondou nejvýkonnějším agregátem ve startovním poli. Problémem se však stala jeho vysoká hmotnost. Vůz vážil 695 kg, zatímco např. Ferrari 620 kg a Brabham jen 555 kg. K této hmotnosti musíme dále připočítat větší množství paliva pro tento abnormálně žíznivý motor. To vše způsobilo posun těžiště dozadu a tím i zhoršení jízdních vlastností vozu. Avšak největším problémem se ukázala spolehlivost. „Nejsložitější motor“, jak byl už tehdy nazýván, se nedařilo správně vyladit. Vibrace dvou „nezávislých“ motorů se nepodařilo nikdy odstranit a nebyl jediný závodní víkend, kdy by motor běžel bez problému.
Vůz BRM P83 měl premiéru při Velké ceně Itálie 1966. Jackie Stewart se kvalifikoval jako devátý, Graham Hill jako jedenáctý. Premiéra se nevydařila. Hill pro poruchu motoru neodjel od startu, Stewarta již po 5 kolech zastavilo unikající palivo. Motor BRM H16 zaujal majitele týmu Lotus Colina Chapmana, který ho použil do Lotusu 43, ale ani Jim Clark neviděl cíl. Zbylé dva závody vozy BRM nedokončily a je paradoxní, že nejlepším výsledkem motoru BRM H16 bylo vítězství Clarkova Lotusu v USA.
Vrcholem měl být rok 1967, ale tým stále pronásledují poruchy. První bod pro tento vůz získává Mike Spence za šesté místo v Monaku. Nejúspěšnějším závodem sezóny je pro tento vůz závod v Belgii. Stewart se hned po startu probojuje na druhé místo za Clarka, a když ten musí do depa, ujímá se vedení. Ale i on začíná mít potíže a dostává se před něj Dan Gurney. Přes značné problémy se mu povede skomírající vůz dovést do cíle na druhém místě i když se ztrátou více jak minuty. Výborný výsledek podtrhuje Spence pátým místem a připisuje si další dva body. Ve Francii sází Stewart na „starý“ BRM P261 V8 a dojíždí třetí.
Domácí velkou cenou BRM je Anglie. V tréninku vyjíždí Spence 11. a Stewart 12. místo. Stewart má bleskový start a během prvního kola se dostane až na šestou příčku, pak se však propadá na 8. místo. Bohužel ve 20. kole ho zrazuje převodovka a musí vzdát. Spence po kolizi hned v prvním kole zajíždí do boxu a po opravě uzavírá celé startovní pole. Díky odpadnutí soupeřů se dostává na 13. pozici, ale ve 44. kole ho zrazuje zapalování.
Již je jasné, že tento vůz na přední pozice nemá. Je sice výkonný, ale poruchovost a špatné jízdní vlastnosti ho sráží dolů. Tým připraví pro Stewarta vylepšený a především lehčí typ P 115, se kterým ale ani jednou nedojede do cíle. S vozy BRM P83 nadále jezdí Spence a v soukromém týmu Reg Parnell Racing Chris Irvin. Ten získává dva body za páté místo ve Francii. Bodově nejúspěšnějším jezdcem na tomto voze je Spence, který dojíždí pátý v Kanadě, Itálii a Mexiku a se ziskem 9 bodů je v mistrovství světa na 10. místě. Stewart má bodů 10 (čtyři ale s vozem BRM P261 V8) a v šampionátu je devátý. BRM získává 17 bodů, což stačí na 6. místo v poháru konstruktérů.
Tým si od revolučního motoru H16 mnoho sliboval, ale za tehdejších technických možností se ho nepodařilo doladit do konkurence schopného stavu. Tým po sezóně od tohoto projektu upustil a vrátil se ke koncepci motoru V 12.
J.Neubauer
|
Štítky
Konstrukce formule F1
Klikněte na část, která vás zajímá
