GP Evropy: Co se do výsledků nevešlo.Exkluzivně píše Petr Minařík
Petr Minařík/foto J.Křenek | 26.6.12 | Komentáře - P.Minařík 2012
Obvykle nudná a víceméně uspávající Velká cena Evropy, jezdící se v posledních letech ve Valencii, dostala letos úplně jiný scénář. Z počátku sice byla vcelku bezpečně kontrolována Vettelem, disponujícím zjevně nejrychlejším vozem, ale nakonec se přece jen stala jak zajímavá, tak i vzrušující. Ale protože její výsledky už dávno obkroužily svět, my si jí chceme připomenout jinak. Pomocí alespoň některé z faktů, jimiž se tenhle 866. závod mistrovství světa vozů F1 zvýraznil v historii.
Jedním z těchto momentů bylo nepochybně i pole position Sebastiana Vettela. Vzhledem k tomu, že pro ve Švýcarsku žijícího Němce bylo v historických tabulkách už 33., takže v tomto směru dohnal Alaina Prosta. Se čtyřnásobným světovým šampionem v nich tedy dnes sdílí třetí, zatímco daleko před ni nimi jsou Michael Schumacher (68) a Ayrton Senna (65).
Samotný závod, jenž byl historicky 850. podnikem světového šampionátu, jehož se zúčastnili britští piloty a který po Glockových žaludečních potížích shromáždil na svém startu pouze 23 monopostů, sice přinesl po šesti letech poněkud nečekanou výhru v domácí Grand Prix Alonsovi, přesto však byl charakterizován i řadou dalších pozoruhodných faktorů. Třeba tím, že Felipe Massa v něm jel svůj 160. a Grosjean 15. závod MS, stejně jako faktem, že jeho závodní stewardi - mezi nimiž nechyběl ani někdejší GP pilot Mika Salo - udělili nadprůměrné množství penalizací. Včetně té 20sekundové, která dostihla po závodě Maldonada, jenž v posledním kole při útoku na třetí Hamiltonovo místo kolidoval s Hamiltonem. A právě tenhle předjížděcí manévr měl ve Valencii zásadní vliv na podobu pódia. Na to totiž za své 21. třetí místo ve své GP kariéře, nakonec vystoupil Michael Schumacher. Poprvé po svém návratu do F1, po 155. v kariéře a po rovné stovce závodů, které uplynuly od jeho posledního pódia po GP Číny 2006. Tedy po téměř neuvěřitelných 2 093 dnech. Zajímavé ovšem je, že sedminásobný mistr světa (pro startovní číslo #7 zajistil 130. umístění na bedně) přesto v tomto směru prvenství prvenství nemá: pódiová absence současného pilota Toyoty ve vytrvalostním mistrovství světa Alexandera Wurze, totiž v F1 trvala dokonce 129 závodů. Jinými slovy, 7 let, 9 měsíců a 11 dnů (mezi britskou GP 1995 a GP San Marina 2005)!
Ale historii psal ve Valencii psal i druhý pilot Mercedesu - Nico Rosberg. Tomu totiž na této městské trati pro změnu patřilo nejrychlejší kolo závodu a to bylo pro tým Mercedesu desáté a tudíž jubilejní. A nejen to: přišlo po téměř 57 letech, které uplynuly od GP Itálie 1955, v níž tehdy Stirling Moss poslední rekordní kolo získal pro tenhle německý tým za volantem modelu W196! Do statistik se však ve Valencii zapisoval také vítězný Sebastien Alonso: díky svým 24 kolům, které na domácí trati vedl, totiž ve světovém šampionátu překonal hranici 7 500 km, strávených v čele závodů formule 1 (se svými 7 504 km je ale 16 644 km za v tomto směru vedoucím Michalem Schumacherem) a jeho výhra z 11. startovní pozice je pro změnu i prvním vítězstvím z této pozice od Coulthardova prvenství v GP Rakouska 2003.
A co přinesla GP Evropy v letošním šampionátu?
Po tomto závodě už zbyli pouze tři jezdci, kteří absolvovali všech 2 414 závodních kilometrů (Alonso, Räikkonen a Rosberg), přičemž nejméně jich ujel Grosjean (1 465). Vítězný Španěl je také jediným, kdo ve všech dosavadních osmi závodech MS bodoval (mimochodem v posledních 26 závodů mistrovství světa nebodoval pouze hedinkrát, v GP Kanady 2011) a naopak letos poprvé zůstal bez bodů Lewis Hamilton. Nico Hülkenberg si ve Valencii za své páté místo připsal ve své kariéře F1 dosud největší počet bodů a oslavovat mohl i jeho silverstonský tým Force India: 16 „evropských" bodíků z Valencie je vůbec největší bodový příděl, který během své historie v jediném závodě pobral. Naopak už pošesté v řadě žádný bodík nezbyl na potomka stáje Minardi, tým Toro Rosso z italské Faenzy....
|
Štítky
Konstrukce formule F1
Klikněte na část, která vás zajímá
