Lort. klinika 4. stanice Traumatologie nemocnice Motol, uzel C – 2, pokoj č.9 a moje přítomnost zde.
Miroslav Sanytrák | 4.2.22 | Komentáře - M.Sanytrák 2022
Hromadná havárie na D5 20.1. 2022 a moje působení na traumatologii nemocnice Praha - Motol.
Takhle jsem se vracel domů, po chodbách jsem "křičel" : " Na Bělehrad, za císaře pána a jeho rodinu", nikdo se nesmál, asi ten film nikdo neviděl. Do zpěvu mi sice nebylo, ale šel jsem domu. Bez humoru by to už nešlo.
Musím předeslat, moje matka byla zdravotní sestra snad 40 let, kámen v koleni řešila kartáčem na prádlo, červenkou a zelenkou a maximálně lepenkou, žádná nemocnice, žádné šití. Od malička jsem trávil mnoho času se svým dědou v lesích kolem obce Doksy, později jako strážce CHKO Křivoklátsko, kde jsem vždy „chytil“ nějaký ten šrám, klíšťata si běžně vypaluji špičkou žhavého nože nebo dvěma žhavými sirkami což je nejlepší řešení dezinfekce. ( Prosím Vy to ale nezkoušejte). Meze bolesti mám jinde než běžný člověk i když stupnici asi těžko člověk pozná, když nedělá „pokusy“ se svým tělem…..Tím chci říci, že když mne něco bolí, tak to skutečně bolí. Tentokrát to byla přesně ta míra bolesti, kdy jsem při každém i sebemenším pohybu doslova hekal, úpěl, kousal se do rtů, profackovával brnící levou tvář a snažil se určitými pohyby a klepáním, mačkáním tlakových bodů zmírnit brnění levé nohy, masáží tlakových bodů zmírnit bolesti kolen, moc to nešlo, protože jsem ležel a skoro se zpočátku nemohl hýbat. V tuhle chvíli, kdy píši tento článek to je již 15 dnů od havárie, stále se zvedám do pravého úhlu, pomalu se narovnávám, chodím šourajíce nohu vedle nohy, podpírán berlí, stydím se sám před sebou, že takhle vypadám. Fyzioterapeutka povídala, že se musím otáčet celý …..
Největší starost o mne měl tým několika zdravotních šester, jejichž péče byla skvělá, vynikající, úžasná a profesionální.
Velmi jim děkuji. Komunikace milá, když něco bolestivého dělaly, omlouvaly se, že to štípne, že to bude bolet….Lékaři chodili pouze na kontrolu, potom společně na vizitu, tak jak to je vidět v některých televizních seriálech. V pozadí v kanceláři ordinovali, co mi mají sestry dát či nedat! Jedna z nich povídala. " Pan doktor Vám to předepsal".
Nástup jsmeměl 20.1. 2022. Zpočátku jsem se domníval, že druhý den půjdu domů, opak byl pravdou, bolest všeho byla až děsivá a to opravdu něco vydržím. Když jsem říkal lékaři, že nejsem žádný chcípák, že mne to opravdu bolí, nevěřil mi. Vedle soused má zlámanou nohu, zlámanou lopatku a vy jenom naražený bok…hovořil…poděkoval jsem mu a ještě mu osobně poděkuji za určité komunikační poznání. Nikdy jsem o nic moc neprosil, ale prosit v nemocnici o lék proti bolesti jsem musel!!!No, není to absurdní Kefalín?
Další personál, který se o mne staral i o „spolubydlící“ ( pokoj byl pro 3 pacienty) byly 1 paní uklízečka, která každý den uklízela pokoj, 1 paní , která doplňovala a nosila čaj, oběd, odnášela. S tou jsem vždy prohodil i několit vět v ruském jazyce, byla velmi milá a děkuji ji jí.Další byl personál mužský, dvou mladých kluků, kteří se starali ( společně se sestrami) o ty, pro mne velmi nepříjemné věci, kdy jsem ještě nemohl na wc.
Všem moc a moc děkuji i tomu slovensky mluvícímu panu doktorovi, který se s ničím a nikým nesere. Z jedné strany ho chápu, člověk zde není člověkem, ale pochroumaným kusem, který bez soucitu musím být takto vnímán, jinak by doktoři tuhle práci asi nemohli dělat nebo právě proto?? Ten soucit tu obstarají zdravotní sestry…. asi…možná…jak která….třeba.
A nakonec to nejlepší :
Mimořádně hodně, maximálně hodně děkuji dvěma ženám:
1) Paní fyzioterapeutce, která mi pomohla poprvé na nohy, naučila chodit o berlích, ukázala jak opatrně se mám z postele zvedat a dodala mi odvahy dojít si na wc.
2) Paní doktorce-neuroložce, která mne navštívila v úterý 25.1.2022 dopoledne, její profesionální práce, komunikační přístup mne obrovsky postavil na nohy.