Ojnice
Miroslav Sanytrák/Boris Dacko | 10.2.08 | Válce
Úkolem ojnice je přenášet síly z pístního čepu na klikový hřídel a zároveň převést přímočarý pohyb pístu na otáčivý. Po mechanické stránce je ojnice vysoce namáhaným dílem, neboť je vystavena namáhání tlakem, které vzápětí střídá namáhání tahem, ale také setrvačné síly od kmitavého a současně otáčivého pohybu. Proti ojnicím sériových motorů zaujmou ojnice motoru F1 především svou robustností, která se odvíjí především z podstatně většího zatížení, které si lze mimo jiné představit i z dosahované rychlosti pístu, která činí přibližně 50 m/s. Běžné ojnice se vypočítávají zjednodušeně, a sice podle teorie, že jedna třetina délky ojnice na straně pístu vykonává přímočarý pohyb a zbývající dvě třetiny u klikového hřídele pohyb otáčivý. Ve skutečnosti však každý bod ojnice vykonává odlišný a složitý pohyb.
Ojnice motoru F1 je proto vypočítávaná více podrobně, čímž lze docílit vysoké pevnosti a současně co nejnižší hmotnosti. Podobně jako ojnice sériových motorů i ty v motorech F1 musí být v oblasti oka pro čep klikového hřídele dělené, což vyplývá ze skutečnosti, že klikový hřídel je vyhotoven v jednom nedělitelném díle a ojnici by jinak nebylo možné na čep nasadit.
Štítky
Konstrukce formule F1
Klikněte na část, která vás zajímá
