S panem Robertem Perglem na okruhu v Mostě Most, autodrom, F1, Formule 1, okruhy

S panem Robertem Perglem na okruhu v Mostě

Miroslav Sanytrák | 11.6.05 | Aktuality

Je úterý 7.6.2005 a já se po ránu vydávám na cestu do Mostu na Autodrom. Již druhý den zde probíhá soustředění Ferrari Deutschland a majitelů vozů Ferrari a Maserati ČR.

**Autodrom Most**

Je sychravý den, který připomíná spíše podzim než léto, teploměr ukazuje 8 ?C, kolem 10 ráno dopoledne jsem na okruhu a tady fučí vítr a je cca 12?C.

Dostávám teplé kapučíno - Café Slávia, a jdu se podívat na zástup vozů Ferrari, hovořím s kamarády, zdravím se s německými i českými kolegy a v košilce s kravatou „klepu kosu“.

Během dopoledne se dostávám a je mi velkou ctí být svezen panem mgr.Robertem Perglem v jeho nadupaném Ferrari. Soukám se tam nejdříve s helmou, ale mých 186 cm výšky mi nedovoluje vůbec pohnout hlavou - matně slyším kolem mne „ to nepůjde, takhle to nepůjde“ , helma musí dolů.

Robert mi říká kam mám dát pravou nohu, kam levou nohu-pozor na baterku, kolega přikazuje - vraž ten zadek nějak do sedačky,bezpečnostní pásy nejdou zapnout. Děvčata stojící kolem ( vážící odhadem tak 50 kilo i s helmou) a majitelé Ferrari z toho mají náramnou srandu, chlapa této velikosti asi ve Ferrari ještě neviděli, mých 128 kg se tam ale přece musí dostat.

Takže po asi 5ti minutách poposedávání a tlačení sedínky do úzkého profilu závodního sedadla nasazuji a utahuji helmu, přátelé přikazují a ukazují, kde se mám držet, bouchnou dveře a vyrážíme na trať.

Robert Pergl vůz i mne vůbec nešetří, jednu zatáčku projíždíme doslova smykem a já dýchám a říkám si, že v letadle to bylo lepší. Okruh je místy namoknutý a Ferrari jede jako by se těch 400 koníků zbláznilo. Nohy mám tak, jak na začátku bylo přikázáno, ruce se křečovitě drží trubek ochranného rámu, kravata na mém krku je utažená a já dýchám zhluboka.

Zajíždíme do depa a já slyším jak Robert říká: „To auto vůbec nejede“, vysedám a 2 krásky na mne civí a ptají se, zda jsem v pořádku, odvětím, že ano a jdu se trochu posilnit malými chutnými řízečky a povoluji kravatu a knoflíček u košile. No , řeknu Vám, byl to zážitek jako hrom a přiznám se, v některých partiích dráhy jsem se fakt bál a to se nebojím ničeho. Když jsem kamarádům přiznal barvu, ani se nesmáli, prý se báli také. Skvělé dopoledne pokračovalo dál, ale mne volali manažerské povinnosti v Praze, takže i přes výzvu v rádiu, že probíhá policejní akce Jestřáb jsem byl v Praze za nejmenovaný čas , měl jsem nějak těžkou nohu , asi nakaženou tou jízdou ve Ferrari.