Spojka
Miroslav Sanytrák | 11.2.08 | Převody
Tak jako ve všech automobilech se spalovacím motorem i ve vozech F1 obstarává spojení mezi motorem a převodovkou spojka. Důležitým bodem konstrukce spojky je její velikost. Snahou konstruktérů je totiž dosáhnout co nejnižšího těžiště monopostu a v tomto ohledu je nesmírně důležité umístit motor co nejblíže referenční rovině. Průměr spojky přitom přímo určuje výšku klikového hřídele. Snahou je tedy vyrobit spojku, která bude mít co nejmenší průměr. V současnosti tedy spojky F1 dosahují v průměru kolem 100 mm. Malý průměr znamená i výrazné zmenšení styčné plochy lamel spojky, což spolu s ohromným točivým momentem, který spojka musí přenášet znamená, že konstrukce musí být vícelamelová. Druhým důležitým aspektem, je zrychlení celého procesu řazení při současném minimalizování rizika poškození spojky.
![]() |
Převodovky jsou proto konstruované jako automatizované, což v praxi znamená, že pilot monopostu může řadit sám, a to prostřednictvím páček pod volantem, avšak při tomto úkonu nemusí pedálem či jinak obsluhovat samotnou spojku. Tuto práci za něj obstarává elektro-hydraulický systém, který je rychlejší než sám pilot a současně je schopen pracovat tak, aby nedošlo ke spálení spojky. Pilot sice může spojku obsluhovat i přímo, avšak pouze při zastavení vozu. Ve světě F1 se uplatňují především výrobci AP Racing a Sachs, kteří pro monoposty vyrábějí spojky z uhlíkového kompozitu. Karbonové lamely jsou tak schopny odolávat nejen vysoké pracovní teplotě kolem 500?C, ale i velkému opotřebení. Spojka bez elektro-hydraulického systému váží kolem 1,5 kg.