Zahřívání
Miroslav Sanytrák | 6.7.05 | Motory
Podvozek a motor. Jako všechny spalovací motory, tepelná efektivita
moderního motoru V10 je kolem 30%, což znamená, že pokud je hrubá síla 850
koní přenesena na zadní kola, přes 2000 koní potenciálního výkonu se vytratí
ve formě tepla nebo dalšími způsoby (neshořené palivo). Zhruba 50% těchto
ztrát připadá na teplo. Nějakých 120kW je absorbováno olejem a dalších 160kW
vodou. Přes 30% zbývající energie je ztraceno jako odpadní teplo. Spolehlivost vozu formule 1 proto závisí na jeho schopnosti chladit vnitřní
části. Úkolem inženýrů je zajistit proudění vzduchu skrz bočnice a chladiče,
ačkoliv rychlost proudění není vetší než 15% aktuální rychlosti vozu. Při
300 km/h tak vzduch proudí přes chladiče rychlostí pouhých 45 km/h.
Chlazení je zajišťováno pečlivě navrženými vstupy a výstupy vzduchu.
Bohužel, každý takový otvor znamená ztráty v časech na jedno kolo, neboť
přítlačná síla se může měnit až o 5% - ekvivalent 4 desetin sekundy na kolo
- podle toho jestli je použita maximální nebo minimální chladící
konfigurace.
Aerodynamika. Horký vzduch je řidší než studený, proto produkuje méně přítlačné síly.
Zavěšení. Pokud jsou karbonové vzpěry vystaveny výfukovým plynům o teplotě až 900°C, mohou se porušit a způsobit vážnou nehodu. Proto tým používá periskopový výfukový systém, který vypouští vzduch nad krytem motoru.
Brzdy. Za teplot pod 400°C je účinek disků a destiček omezený, zatímco maximálního účinku je dosaženo od 650°C. Při ještě vyšší teplotě ovšem karbon prochází oxidací, která sebou nese velmi vysoké opotřebení.
Piloti. Za horkého dne teplota v kokpitu přesahuje 60°C. "Často je jediným řešením drobné odklopení hledí helmy na rovinkách, abych se trochu ochladil", odhaluje Jarno Trulli. Některé týmy otevírají ventil v nose vozu, což ovšem trochu zmenšuje účinnost.
Obr. 1,2 Chladiče jsou skloněné s ohledem na aerodynamický tvar bočnic. Vzduch je veden postraními komínky (1) a křidélky (2) aby se celkový výkon zhoršil co nejméně.
F.Alonso 2004 |
Renault R24 |