Závěr sezony ukázal, jak silní jsme, ohlíží se za rokem 2022 Jiří Mičánek jr. Mičánek Motorsport powered by Buggyra, 2022,

Závěr sezony ukázal, jak silní jsme, ohlíží se za rokem 2022 Jiří Mičánek jr.

Buggyra Press | 31.12.22 | Aktuálně

Mičánek Motorsport powered by Buggyra 2022

Neuvěřitelně těžká a hektická sezona korunovaná skvělým závěrem a vyhlídkou na sezonu 2023. Jiří Mičánek jr. se ohlíží za rokem 2022 částečně s nostalgií. Ale zdůrazňuje, že za skvělým závěrem, který tým Mičánek Motorsport powered by Buggyra předvedl na všech frontách, stojí hlavně tvrdá práce a řada těžkých rozhodnutí.

Pojďme začít od konce. Sezónu 2022 jste jako tým korunovali čtyřmi zásadními výsledky – třemi vítězstvími ve třídě Pro-AM v Lamborghini Super Trofeo Europe, dominancí ve finále FIA CEZ v Brně a tvým vicemistrovským titulem v závodech do vrchu. Jak hodnotíš tuto část sezony? Samozřejmě pozitivně. Tyto čtyři výsledky ukazují, kde náš tým je. Že je jedním z nejlepších v tak prestižním seriálu, jako je Super Trofeo, že je dominantní v českém okruhovém kontextu a v případě vrchů jsme pak ukázali, že se dokážeme univerzálně adaptovat i na jiný typ závodění a být v něm konkurenceschopní.

V průběhu sezony jste ale takové výsledky neměli, stále vás trápily incidenty – nehody, poruchy. To na tom bylo právě tak frustrující. Ale s odstupem času je potřeba si říct, že vlastně ta smůla nás pronásledovala jen dva závodní víkendy v Super Trofeo – v Misanu a ve Spa, v ostatních věcech jsme jezdili standardně dobře. Ale v daném okamžiku jsme to prostě vnímali hodně intenzivně a bylo to demotivující.

Tak tedy od začátku – první dva závodní víkendy v Super Trofeo za tým startovala ve třídě Pro-AM dvojice ze sezony 2021 Bronislav Formánek – Josef Záruba. Společně získali na Imole první pódium, v druhém závodě vám uteklo těsně. Přesto ses rozhodl udělat změnu a angažovat k Broňovi Karola Basze. Těch změn jsme před třetím podnikem udělali víc, i když příchod Karola byl samozřejmě nejviditelnější. Kromě něj ale přišli i noví inženýři. Chtěl jsem týmu dát nový impuls, Pepu Zárubu víc uvolnit jako kouče pro naši druhou posádku Libor Dvořáček – Kurt Wagner. A to se podařilo skvěle. Na prvním podniku v Misanu, který jsme po změnách jeli, se potvrdilo, že dvojice Basz – Formánek má neuvěřitelný potenciál. První závod skvěle Broněk rozjel a Karol ho dotáhl do vítězství.

Pedrosa, který v podstatě nemohl stojící auto vidět. Byla to prostě smůla. Těžko samozřejmě po dvou kolech soudit, jak mohl závod dopadnout, ale pokud by byl další průběh standardní, pravděpodobně jsme vyhráli znovu.

Následovalo Spa.
Tam se staly dvě věci. Nejprve v tréninku těžce havaroval Libor Dvořáček. Byl v bezvědomí a skončil v nemocnici, v první chvíli jsme neměli od race direction ani klasickou hlášku „driver OK“, netušili jsme, co se děje. Nepříjemná zkušenost. Broněk se ve Spa docela trápil, trať mu neseděla. Každopádně všechno vyvrcholilo před startem prvního závodu, kdy Karol zajel do boxu s poškozeným motorem. Ten byl ve třetině životnosti, nemělo se mu nic stát. Tím pro nás víkend skončil.

Nešlo to opravit? Do motoru „lézt“ nesmíme, taková jsou pravidla Super Trofeo. Takže jediná možnost byl druhý motor. Jenže v druhém autě byl také rozbitý, takže jsme řešili nový motor s Lamborghini. To všechno bychom ale museli stíhat v řádu hodin a přes noc, protože další den se jelo kvůli startu čtyřiadvacetihodinovky už dopoledne. Nakonec jsme se rozhodli do toho nejít.

To byl ten nejtěžší okamžik sezony? Ano. Za měsíc jsme přišli v podstatě o tři auta – dvě se zničily při nehodách, třetí přišlo o motor. Kromě toho, že to bylo únavné, demotivující… tak to bylo taky hodně drahé. Každopádně jsme se z toho oklepali a řekli si, že prostě víme, že na to máme, a jdeme dál. Hodně mě v tomhle podržela i Buggyra a Martin Koloc, který mi řekl, ať se nenechám ovládat emocemi.

Takže? Takže jsme koupili dvě nová auta. (směje se) Cílem bylo připravit se na celý podzimní program. Měli jsme spoustu času, Super Trofeo mělo pauzu dva měsíce. Mezitím se jela Podzimní cena Masarykova okruhu, tam jsme chtěli všechno otestovat. A to vyšlo skvěle. Nechal jsem jet Pepu Zárubu, který první závod ve sprintu vyhrál absolutně i nad GT3, ve druhém pak dojel celkově druhý a zvítězil ve své kategorii. A tím ta doba temna skončila.

Byl to i test nových aut? Určitě. Chtěli jsme mít jistotu, že se v Barceloně na pátém podniku Super Trofeo Europe nic nestane.

Přesto jste tam nějaké problémy měli. To je pravda, v trénincích i kvalifikaci nás technika potrápila. Nejvíc nás to mrzelo v kvalifikaci, kde Karol zajel absolutně nejrychlejší kolo, ale zrušili mu ho kvůli překročení traťových limitů. Měli jsme spoustu času, takže jsme počítali s tím, že to zopakuje, ale pak auto ztratilo výkon. Problémy jsme měli i s ABS, takže nakonec z toho byla práce na celou noc, abychom byli připravení na závod.

A ten pak vyšel skvěle. První i druhý. Oba jsme vyhráli v Pro-AM a celkově jsme byli čtvrtí a pátí. To byl historicky náš nejlepší výsledek v Super Trofeo. Oba jezdci jeli skvěle, přál nám i safety car, prostě se to sešlo dokonale. Jaký jsi pak měl pocit? Radost, úleva, zadostiučinění. Kolikrát jsem během léta slyšel řeči o tom, jak nám spousta lidí tu smůlu přeje. A já jsem chtěl všem ukázat, že patříme k těm nejlepším a máme na to jet v Super Trofeo Europe na titul v ProAM a na top five v celkovém pořadí. A to jsme tímhle závodem dokázali dvakrát.

Ve finále sezony jste pak ten výsledek zopakovali. Tam jsme jen potvrdili, že výsledek z Barcelony nebyl žádná náhoda, že to je naše místo. Dojeli jsme první a druzí, ale zpětně mě trochu mrzí to druhé místo, protože tam chybělo málo a mohli jsme mít opět double, ale hlavně pódium v absolutním pořadí. Každopádně ten závod byl hodně složitý, startovalo se na mokru, trať osychala, Broněk měl hodně těžkou roli, protože se musel pohybovat mezi absolutní elitou, mezi kterou mu auto předával Karol. I tak jsme ale byli spokojení.

Co se stalo pak ve světovém super finále, které v Portimau hned navazovalo na poslední závod evropské sezony? Tam došlo zase k úplně zbytečnému incidentu. Broňka tam na konci závodu trefil Luke Berkeley z americké série. Úplně zbytečně, byl z kategorie PRO, s Broňou vůbec nesoupeřil. Nebyla to velká rána, ale šla tak nešťastně, že praskl rám. Závod jsme ještě dojeli, ale auto bylo zase neopravitelné.

Jestli to dobře počítám, tak to jsou tři zničená šasí za sezonu. Čtyři. Ještě připočtěme jarní nehodu Broňka z testů v Imole. Ale na to nemá smysl hledět. Tohle se prostě v závodění stává a já jsem rád, že jsme tu sezonu uzavřeli pozitivně, a hlavně s vidinou obrovského potenciálu do roku 2023. Všechno to, co se nám stalo, zároveň ukázalo celému českému motorsportu, jak jsme profesionální. Že máme i neuvěřitelně silné týmové a finanční zázemí, protože v Česku není moc týmů, které by se z toho „neposkládaly“. Takže ve finále ty pády přetavíme ve vzestup.

Takže: jaké jsou plány? Budeme pochopitelně pokračovat v Lamborghini Super Trofeo. Je to bez diskuze nejprestižnější cupový šampionát na světě. Po covidové pauze se začne jezdit i jeho asijská větev, což mu zase přidá na významu. Opět nasadíme dvě auta, dohodnutí jsme už s Broňou Formánkem i Karolem Baszem, druhé auto by měl opět pilotovat Libor Dvořáček s Kurtem Wagnerem. Nově se ale vrátíme do středoevropské zóny – také s dvěma auty.

Tam jste naposledy jezdili v roce 2021 s Michalem Makešem s Cuprou a doslova „skandálně“ jste vyhráli titul v TCR Eastern Europe. Teď pojedete s čím? Nasadíme naše Huracány, takže pojedeme přímo v FIA CEZ ve třídě GTC. Jinak ale počítám s tím, že to bude podobný koncept – tak jako v případě Michala budeme chtít dát příležitost dvěma mladým perspektivním jezdcům a vychovat z nich opravdu kvalitní závodníky.

Už víš, kdo to bude? Ano, máme oba jezdce domluvené, zveřejníme je v průběhu ledna. V obou případech jde o piloty, kteří za sebou mají zkušenost z evropských seriálů a mají velký potenciál k růstu.

Je možné dva programy plnohodnotně skloubit? Pro nás bylo zásadní, aby se nekryly kalendáře obou seriálů. A to se podařilo. Zbytek už si dokážeme zorganizovat. Zázemí máme opravdu skvělé, navíc celý FIA CEZ je v okruhu pár set kilometrů od Brna, takže ani logisticky to není tolik náročné.

A jaké jsou cíle? Myslím, že v Super Trofeo Europe nemůžeme po letošní sezoně myslet na nic jiného než titul v Pro-AM. Jen se nám musí prostě vyhýbat smůla. Libor s Kurtem by pak mohli tak jako letos jezdit co nejčastěji na stupních vítězů ve třídě LC Cup. A ve FIA CEZ uvidíme, ale jednoznačně budu chtít vidět oba kluky vpředu.

Letos jsi byl v Česku s týmem nejvíc vidět na závodech do vrchu. I to bude pokračovat? Určitě. Docela jsem tomu propadl a příští rok budu chtít pokračovat. Ale zase platí, že vše je otázkou priorit. Takže vše je podřízeno na prvním místě Super Trofeu, na druhém místě FIA CEZ a pak jsou vrchy. Jakkoliv mě baví.

Poprvé sis letos vyzkoušel legendární ústeckou jedenadvacítku. Pro mě to byl jeden z nejhezčích víkendů sezony. Ta trať je na české poměry těžká a výjimečná, je tam neuvěřitelná divácká kulisa – skoro jako na starých přírodních okruzích. A navíc mám k tomu místu osobní vztah, jezdíval jsem tam ještě s tátou a k panu Urbanovi, organizátorovi Jedenadvacítky, jsem jezdíval o prázdninách na brigády na benzinku. Takže to byl trochu návrat domů a bylo fajn všechny potkat. I když pan Urban už bohužel nežije.

Plánuješ i v závodech do vrchu jet o celkový výsledek? Klíčové budou opravdu souběhy s dalšími aktivitami. Když to vyjde, tak budu rád, na druhou stranu vím, že pořád ten seriál jedeme s okruhovým autem, které nemůžeme nějak radikálně adaptovat, aby vyhovovalo standardům Super Trofeo.

Když se ohlédneme za sezonou, tak jsme nezmínili ještě dvě zajímavé akce – první podnik FIA CEZ na Hungaroringu, kde jsi jel s Broňkem vytrvalost… To pro nás bylo hodně povedené, i díky souboji v závěru závodu, kde jsme se přetahovali o vítězství ve třídě GTC s Phillipem Baronem. Třicet vteřin před koncem závodu mě poslal do hodin, já si jen stihl podřadit a stočil se naštěstí zpátky na trať. On si ulomil zavěšení kola. … a exhibici na závodech Supermoto, která se ale letos jela v Moravském Krumlově místo Hrušovan nad Jevišovkou. Do Krumlova museli pořadatelé závod přesunout kvůli tomu, že přes Hrušovany vedla objížďka hlavního tahu na Znojmo. Větší část se jela na dlažbě, takže pro Huracány to bylo docela náročné, hodně to i klouzalo, ale i díky tomu ta exhibice stála za to. Navíc tam byla neuvěřitelná atmosféra, srovnatelná s Hrušovany.

Kdyby sis mohl přát, co si budeme říkat v rekapitulaci za rok, co by to bylo? Určitě bych chtěl, abychom tady seděli a vedle mě ležela trofej za titul v Super Trofeo. (směje se) Ne, vážně. Víme, že opět uděláme všechno pro to, abychom byli maximálně profesionálně připravení. Už letošek ukázal, že v týmu je obrovská síla. Všichni z týmu si za to zaslouží obrovské díky, od mechaniků, přes inženýry, jezdce až po další podpůrný personál i back office. Mám dobrý pocit, že rok 2022 tým i lidsky víc stmelil, takže věřím, že s trochou štěstí budeme k tomu titulu směřovat.