Zavěšení zadních kol

mirek | 7.6.06 | Zadní závěs kol

Účelem zavěšení kol je nejen kopírovat drobné nerovnosti povrchu vozovky a zajistit tak co nejlepší přilnavost kola, ale také snížit namáhání šasi. Pružící prvky pohlcují rázy od povrchu vozovky čímž chrání zavěšení kola a také celé šasi, které by bylo jinak až příliš namáháno na ohyb či krut. Zvláště v tak extrémních situacích jakou je například najetí na obrubník by bylo dynamické zatížení tak velké, že by zcela jistě vedlo k poškození podvozku. Ačkoliv odpružení dovoluje podvozku „dýchat“ musí být současně natolik tuhé, aby docházelo k co nejmenšímu naklánění vozu. U vozu F1 hraje velmi velkou roli aerodynamika, zvláště pak proudění vzduchu pod automobilem. Snaha tvůrců je proto udržet výšku podvozku pokud možno vždy konstantní a zachovat tak prudění vzduchu pod vozem neměnné. Právě za tímto účelem kdysi vznikl také aktivní podvozek. Dnes je však již zakázán a tak konstruktéři musí hledat kompromis právě v tuhosti propružení. Kromě pružin a tlumičů je součástí odpružení vozů F1 také zkrutný stabilizátor. Jeho úkolem je stabilizovat podvozek při rychlé změně poloměru zatáčení, tedy nájezdu do opačně orientované zatáčky. Propružení kola se přenáší na pružící prvky přes „tyčovou“ vzpěru a vahadlo. Zkrutný stabilizátor je zejména z prostorových důvodů umístěn v ose otáčení vahadla a jeho druhý konec je uchycen zpravidla k převodovkové skříní.

Úkolem ramen je samozřejmě umožnit výkyv kola při propérování po určité křivce, avšak jejich největší funkce spočívá v zachycování sil, jenž během jízdy na kolo působí. Ať už jde o jízdu v zatáčce, akceleraci či brzdění. U zadního zavěšení jsou nejvíce patrnou odlišností výrazně šikmo vpřed natočená ramena, která slouží k zachycování suvných sil vznikajících na hnaném kole od točivého momentu. Rozvidlení do trojúhelníku, avšak méně výrazné je i u zavěšení předních kol. Zde je důležité především při natočení kol, ale i brzdění a akceleraci. Nápravy vozu F1 jsou lichoběžníkového typu, který při propérování a tedy i výkyvu způsobuje jen velmi malou změnu rozchodu kol a geometrie kola, tedy jeho postavení vůči vozovce, a prakticky žádnou změnu v rozvoru náprav. U automobilů, zvláště pak závodních se snaží tvůrci dosáhnout co nejmenší neodpružené hmoty nápravy. Větší neodpružená hmotnost vlivem větších setrvačných sil totiž nestačí sledovat nerovnosti povrchu vozovky a tím způsobuje horší přilnavost kola k vozovce a tedy i celkové jízdní vlastnosti. Komponenty odpružení se na této hmotě podílejí a proto se je tvůrci snaží přesunout do šasi. Pružící prvky uvnitř karoserie se pozitivně podílejí také na aerodynamice vozu.