Řízená smrt motocyklu F1,motorky, motoxpress, formule 1, konstrukce, construct, J.Čejchan

Řízená smrt motocyklu

J.Čejchan tex i foto | 26.9.09 | J.Čejchan - Moto

Je to škoda úmyslně zničit ojetý motocykl? A je to absurdní, zrestaurovat jej pak do perfektního a ...

Je to škoda úmyslně zničit ojetý motocykl? A je to absurdní, zrestaurovat jej pak do perfektního a zcela původního stavu?

Cyklus existence čtyřválcové Hondy CB 750 Four od nového motocyklu přes léta používání, likvidační akci pro pobavení publika a znovuvzkříšení citlivou rukou sběratele je zajímavý a nakonec snad i logický.Je to už sedm let, kdy začal tento příběh. Od přítele, který má ve Švýcarsku zastoupení značky Honda, jsem byl v říjnu 2001 pozván na víkend do vesnice Zuzwil severně od Bernu, kde se pořádalo setkání místního motoklubu. Motorkáři si tu postavili dřevěnou konstrukci velkou jako pořádná stodola, potáhli ji shora vlnitým plechem, z boku část celtovinou aby se v pěkném počasí dala otevřít. Uvnitř jsou dokola barové pulty, lavice, stoly a prostor na vyřádění pro mladé z okolních vesnic, pro které je motorkářský víkend vítaným zpestřením života. Bude tu zábava typu disco celou páteční i sobotní noc.

Zábava ve Švýcarsku
Sobotní motorkářské odpoledne motoklubu Zuzwil je ve sportovním duchu. Jezdí se a běhá štafeta. Terénní motocykly si dají několik koleček po louce na vykolíkované trati a uprostřed trati na kratší dráze již čekají běžci. Ti pak předají štafetový kolík opět motorkářům, následují horská kola a končí opět motocykly. Všichni běhají a jezdí jak o zabitou vránu, o pády není nouze, je na co se dívat. Diváci povzbuzují, všude se motá spousta dětí. Následují další disciplíny, velmi očekávaná je ale tipovací soutěž o přesný čas úmrtí motoru motocyklu, vytočeného na místě na plný plyn. Dispozice jsou následující: odsouzený motocykl se postaví na oplechovaný valník od traktoru aby byl dobře vidět z bezpečné vzdálenosti, upevní se popruhy, nádrž se natankuje po hrdlo, zaaretuje se plný plyn a motocykl se nastartuje. Měří se čas, po který se točí motor. Kdo tipoval na vteřinu co nejpřesněji, vyhrává. Na valníku stál motocykl Honda CB 750 Four, rok výroby 1972. Byla ho přece jen škoda, i když za tři desetiletí své existence byl dost opotřebován a mírně přestavěn, motor ale byl v dobrém stavu. I já jsem se na něm ještě odpoledne povozil, když byl v přípravné fázi představován divákům. Jenže na motocykl k používání byl už jeho stav ve Švýcarsku neúnosný, jeho oprava nerentabilní a prodej na díly by proti jeho zničení na motosrazu přinesl jen málo zajímavý finanční efekt.

Honda má tuhý kořen
Dozvěděl jsem se, že předtím byl takto popraven motocykl Honda CBR 1000, jehož motor vydržel běžet na plné otáčky 32 minut. Vyzní to asi jako dost podivná reklama na Hondu, ale poprava ani nebyla řádně dokonána, protože nezatížený motor prý přežil maximální otáčky tak dlouho dokonce bez úhony. Chladící soustava si poradila s teplem odváděným z motoru, jen výfuk byl jasně červený od motoru až po konec tlumiče. Důvodem zastavení motoru bylo roztavení izolačních plastů z vysokonapěťového okruhu zapalování. Motorka prý po opravě jezdí snad dodnes. Tentokrát ale všichni tipovali kratší časy, protože vzduchem chlazené motory vydrží méně. Jeden tip stál jeden švýcarský frank (zhruba 20 korun). První cenou byl poukaz na zájezd v hodnotě 1000 SFr a poslední, šestou cenou, byla basa českého piva, kterou jsem se zařadil mezi sponzory akce. Dal jsem si také zapsat deset tipů a navíc jsem měl domluveno že si odvezu to, co z motocyklu zbude. Před jízdou naplno je slušnost zahřát motor a Švýcaři jsou pečliví, dodržují správný postup. Honda, pevně přikurtovaná k valníku, byla nastartována a zvuk motoru přilákal všechny diváky. Po zahřátí vypnul kat motor, zakolíkoval plyn dírou vyvrtanou skrz řídítka a naplno vytočenou plynovou rukojeť, pak už mávnutí časoměřiče zároveň s nastartováním a motor se začíná potýkat s maximálními otáčkami bez brzdění výkonu.

Pekelná autodestrukce
První nesmělý oblak kouře odnesl z přehřátého výfuku zbytky oleje, další minuta rovnoměrného kvílivého zvuku, ještě jedna, a najednou se začaly otáčky rapidně snižovat (jak se později při pitvě ukázalo, tak to se začal druhý píst potýkat s upadlými talířky výfukového a sacího ventilu). Potom sebou motorka párkrát sotva znatelně cukla, ozvalo se několik ran, dírou v karteru vyletělo z motoru do pole kus nějakého šrotu, vyšlehl plamen a vyvalil se oblak kouře. To se na kusy rozpadl píst, který předtím proti hlavě koval upadlé ventily, motor se ale nezastavil. Zbývajícím třem do té doby naprázdno pracujícím pístům se evidentně zalíbilo, že je od nich konečně odebírán výkon, pořádně zabraly a uvolněná ojnice snad za jednu vteřinu rozmlátila všechno kolem dokola. Sama to ale také nepřežila, bylo to právě horní ojniční oko, co vyletělo i s pístním čepem z karteru dírou velkou jako pěst. Zbytek ojnice zpracovala klika o spodní hranu válce na ocelový granulát, který se přemístil spolu se zbytky ventilů a na kousky rozbitým pístem do prostoru klikové hřídele. K oleji, přehřátému nad teplotu vznícení se dírou v bloku dostal kyslík a Honda v tu chvíli připomínala zdivočelý hořák na topný olej. Motor, který se tak za běhu samočinně přestavěl na tříválec, se k údivu všech přihlížejících (a za mocného povzbuzování většiny z nich, protože téměř nikdo netipoval pod čtyři minuty) znovu rozběhl do bláznivých otáček. K hořícímu motocyklu přiskočil pořadatel s pěnovým hasícím přístrojem a s pozoruhodnou účinností oheň několikrát sfoukl, protože podívaná neměla končit úplnou kremací motocyklu. Jak se ale ukázalo při vyhlašování výsledků, hasič tipoval krátké časy a tak kdoví, jestli bílá mlha z výfuku nepocházela právě z mydlinek od pěnového přístroje, kterých dal motoru podloudně nažrat. Je ale těžké odhadnout, jak by se situace bez hašení vyvíjela. Motoru musel brzy dojít olej, takhle zas ale byl trochu přichlazován hašením. Z výfuku se začal valit hustý bílý dým, ze kterého občas probleskovaly plameny. Hasič sem – tam ustříkl pěny a motor ještě kvílel asi půl minuty, než se konečně zastavil. Zdálo se, že se z něho stal ingot, neobsahující části schopné rotace. Čas smrti – 4 minuty 26 vteřin. Tipoval jsem víc, a tak na mne zbyl jen ten ztichlý šrot.

Šrot k recyklaci
Zapamatoval jsem si zhruba vzdálenost, kam na počátku plamenných efektů cosi vylétlo dírou z motoru do louky. Směr byl jasný – kolmo k ose kliky. Chvíli jsem pátral v trávě a našel jsem asi třicet metrů od motorky strašně dobité ulomené horní ojniční oko. Hledal jsem i pístní čep, ale ten zmizel někde v nedohlednu. Vítězové slavili, kamarádi mi pomohli otřít motorku od hasící pěny a naložit ji do auta a vůbec jim nebylo divné, že ji chci ještě nějak zužitkovat – Honda CB 750 Four byla, je a bude kultovním motocyklem, který se nesmazatelně zapsal do historie tím, že široká veřejnost dostala poprvé možnost dosáhnout na výkonný, velkosériově vyráběný čtyřválec. Však i tam na srazu také jedna taková zaparkovaná stála, třicet let stará, ale v nádherném stavu, jako nová. Honda CB 750 Four byla už před lety v oblasti zájmu sběratelů a kupodivu se našli v té době i u nás nadšenci, kteří slavný sériový čtyřválec restaurovali, nebo s jeho přestavbou na historickou sportovní repliku začínali závodit. Jedním z nich je Honza Bednář ze Dvora Králové, kterého potěšilo, že na plameny ošlehané motorce ještě bylo poměrně dost použitelných originálních dílů, a že z ní tedy něco udělá. Přenechal jsem mu ji ale s tím, že mi vrátí díly motoru poškozené destrukcí.

Neuvěřitelné se stalo skutkem
Trvalo to řádku let než zazvonil telefon a Honza mi sdělil, že se na oné Hondě právě vrátil z výletu, z Alp. Nechtělo se mi tomu ani věřit, prý ale z té původní ohořelé motorky použil natolik převažující množství dílů, že se dá zodpovědně prohlásit, že to je opravdu ona. Letos na podzim jsme se na ni tedy byli konečně podívat a nejen to – s nostalgickými pocity jsem pak strávil v jejím sedle celé odpoledne. Jezdil jsem na ní už před sedmi lety těsně před její popravou, a tak pro mne byl opravdu hodně zvláštní pocit, vidět ji opět znovuzrozenou. Na citlivě zrestaurované motorce, která svítila novým lakem a chromem, mi byly některé díly povědomé. Od slunce vypálené, vybledlé stupnice tachometru a otáčkoměru, především ale plamenem šlehajícím z motoru ožehnutý sdružený přepínač na řídítkách - Honza tam ty kousky schválně na vzpomínku nechal. Proti sériovému originálu ale ponechal jediný rozdíl - do sportovna pozměněný tvar sedla, které samozřejmě dostalo nový potah. Prý už není problém na tento model koupit téměř cokoli, na celém světě se jich restauruje tolik, že se vyplatí vyrábět repliky všech potřebných dílů. Výfuky, svody a některé další vnější pohledové díly bývá na staré motorce při velké opravě tak jako tak potřeba vyměnit, k tomu na šasi nebyla originální kola, přední blatník a několik menších součástek. Naopak původní zůstal celý rám i s přední vidlicí, nádrž, řídítka, obě světla, zadní blatník a mnoho dalších drobných dílů. Jak ale dopadl motor? Na způsob a průběh devastace naprosto neuvěřitelně.

Co se dělo v pekle
Můj původní odhad kompaktního ingotu, ve kterém proběhlo frikční svařování dílů, byl hodně mimo. V silně přehřátém motoru totiž pořád cirkuloval olej. Samotným dolním ojničním okem, létajícím ve vysokých otáčkách na klice ho sice byla část rozprašována mimo motor kde hořel, z ostatních ložisek ale většinou stékal do prostoru sání vratného čerpadla a dostával se tak zpět do oběhu. Proto přes vysokou teplotu nebylo poškozeno uložení vačkové hřídele. Samotná hřídel i vahadla kupodivu přečkaly také zlomení ventilů. Totálně nečekané ale bylo, že to přežila kliková hřídel - při měření vykázala házivost jednu setinu milimetru, což je v toleranci a nebyla poškozena ani její ložiska! Také tři ojnice byly zcela v pořádku a do nově postaveného motoru byla použita ještě i původní spojka, zapalování, různé drobnosti, kryty a karburátory. Proč se tedy motor vlastně zastavil? Důvod byl podobný jako při předchozí akci. Opět zkrat v elektroinstalaci, tentokrát to byl plameny z motoru seškvařený svazek drátů pod nádrží.

Reinkarnace v Pro díly se Honza několikrát vydal na veteránské burzy do Německa, kde postupně sehnal vše potřebné. Koupil skříň motoru, jednu ojnici, hlavu a blok válců, který po vybroušení osadil novými písty, k tomu sadu všech těsnění a maličkostí, které se při opravách běžně mění a dal se do práce. Použitelně vypadala i původní převodovka, ta ale dostala z prostoru kliky sprchu kovových částic, a tak proč riskovat relativně možné poškození cementace zubů, když v dokoupené motorové skříni byla téměř jako bezcenný bonus ponechána jiná převodovka, úplně perfektní. Dobře zkonstruovaná, spolehlivá, a tedy skoro nezničitelná převodovka je totiž jen hromádkou nepotřebných, neprodejných dílů právě proto, že se nikomu nepokazí. Restaurování i poměrně mladých motocyklů je čím dál rozšířenější, je stále víc lidí, které čistě vypracovaný i hodně běžný motocykl dokáže těšit víc než poslední model. Tahle Honda CB 750 Four má ale navíc za sebou i zajímavou historii.