V pozadí mého zájmu stojí můj klukovský obdiv ke své tetě Anně, která jako studentka získala ocenění střelec I. třídy ze vzduchové pušky. Můj děda Karel Tomek, mě také přivedl k historickým zbraním, často jsme spolu mluvili o střílení,indiánech a kovbojích. Tento vliv se u mne projevil v pozdější době, kdy jsem studoval indiány severní Ameriky, četl jsem cestopisy, obdivoval Bufalo Billa, Jasse Jamesse, Kalamity Jane a další postavy divokého západu. Moje prvopočátky byly v letech základní školy, kde jsem vyhrával různé střelecké závody. Na mezinárodním poli v NDR jsem získal 3tí místo zhruba z 300 účastníků závodů, kde jsem jich několik i vyhrál. Při vojenské službě, kde jsem střílel z pistole a samopalu jsem dosahoval vynikajících výsledků ve střelbě vleže, vstoje i v kleče, z pušky jsem se naučil střílet i od boku.
Často jsem trávil čas na střelnici Svazarmu v Unhošti a na Kladně. Mnohdy jsem hovořil a hovořím o zbraních s mým dalším přítelem ing. Janem Zahajským (SUPRA Praha), který je velkým znalcem palných zbraní. V současné době trávím na střelnicích opravdu málo času. Ze vzduchovky střílím ve svém atelieru na vzdálenost 4 metrů jako na pouťové střelnici do špejlí a mincí. Stále přemýšlím o vybudování střelnice na půdě našeho domu, neboť i dcery se takzvaně potatily a střílí hlavně v létě na zahradě do terčů.